Eva Martinková

Láska v bílých teniskách

31. 08. 2016 0:00:00
Byl poslední srpnový víkend. Sluníčko už od rána příjemně hřálo a svěží větřík sem tam rozpohyboval vysoké rybízové keře, které lemovaly celou zahradu. Konečně bude Mirka sama doma. Co víc si mohla tato 16.ti letá teenagerka přát?

Rodiče pojedou na veliký nákup a mladá slečna bude trávit odpoledne podle svého - na zahradě v houpací síti. "Miroslavo, jestli půjdeš na zahradu, pořádně se natři krémem. Tou třicítkou, ať se zase nespálíš. Jídlo máš v mikrovlnce.. a nejez pořád tu čokoládu...slyšíš?" volala na ni maminka z předsíně. Dveře bouchly, ale přesto se za nimi ještě chvíli ozývalo starostlivé lamentování: "Pavle, já ti nevím, ty dnešní holky!..." Monotónní hlas se pomalu vzdaloval až utichl úplně. Blažený klid. Hurá. Mirka si oblékne nové modré bikiny, místo krémem se natře maminčiným opalovacím olejem a nasadí sluneční brýle. Připadá si jako filmová hvězda. Ze své tajné skrýše pak vyloví velkou oříškovou čokoládu a sáček brambůrků. Je připravená. Elegantně jako dáma si lehne do houpací sítě, smyslně vychutnává čokoládu a přitom se vystavuje příjemným slunečním paprskům. "Dobrý den slečno!.. Jé promiňte, nechtěl jsem vás vylekat!", volá naschvál nahlas, snad trochu nezdvořilým až ironickým tónem, pohledný mladík a směle přichází na zahradu. Mirka se posadila, rychle na sebe hodila dlouhé tričko a zkoumavým pohledem prohlíží toho sebevědomého troufalce, který jí ruší odpolední siestu. Možná by se jí líbil, kdyby nebyl tak sebevědomý a neomalený. Trochu znervózněla. Ba ne, líbí se jí přesně takový. Vysoký, štíhlý, opálený, sportovně oblečený floutek z města. Civěli na sebe. Trapné ticho. "Jó, já jsem Mirek Novák." prolomil ticho a ledy a zároveň podává ruku na seznámení. " Těší mě. Miroslava. Teda Mirka. Miroslavo mi říká jen babička a mamka." špitne nesměle oplácaná dívka v bikinách a tričku. "To bude ten sportovec od Nováků. Že jsem tě tady ještě neviděla ty kluku jeden ušatej." pomyslela si pro sebe a zcela nezištně se na Mirka mile usmála. Jakoby tušil co se jí honí hlavou, okamžitě reagoval: "No, moc sem nejezdím. Víš, co se táta rozvedl s mámou... Dlouho jsem ho neviděl.", řekl smutně a jeho výraz prozrazoval, že je mu to opravdu líto. "Taky pořád běhám. Trénuju na maraton. Letos ho snad dám..." pokračuje nadšeněji. Mirka se zastyděla. Ona sama neběhá, nejezdí na kole, neplave.. nesportuje. Všimla si, že se celý najednou rozzářil jako vánoční stromeček. Už jí nepřipadal namyšlený a hloupý. Ráda by poslouchala dál o jeho sportovních zážitcích. Snad i ona by se rozpovídala. Nestihla to. Zato se pořádně lekla. "Mirku, jsi to ty? No ne, Pavle pojď se honem podívat! Není to Mirek Nováků! P jo, to je doba, co jsem tě neviděla. Ty jsi zmužněl. Jak se máš? Ještě běháš? Co máma?..." bombardovala ho otázkami zvědavá sousedka. Je víc než jasné, že siesta končí, protože se rodiče vrátili z nákupu. "Musím jít! Tak ahoj!." , rozloučila se spěšně a rychle zmizela v domě. Dobře věděla co bude následovat. U toho rozhodně být nechce. Neměla ráda maminčino zvědavé vyptávání, představování a vůbec mrzelo ji, že přijeli tak brzo. "Miroslavo! Miroslavo! Pojď dolů.." , volá maminka. "To tak a ty mě tam budeš zesměšňovat." pomyslela si v duchu Mirka a dělá, že neslyší. Pro jistotu vytáhla ze svého stolku slovník. Kdyby maminka přišla do pokoje, bude předstírat, že se učí. Ozve se ťukání. Maminka nakoukne do pokoje a nevěří svým očím. Opatrně dveře zas zavře a odchází na zahradu. Teď už si může Mirka zas lehnout a nerušeně poslouchat muziku. Na zahradu dorazili Novákovi a dojemně se vítají s Mirkem. Maminka pendluje mezi kuchyní a zahradním altánkem. Neustále něco nosí na stůl, pak odnáší. Pořád dokola. S paní Novákovou se překřikují a pánové sosají jednoho panáčka za druhým. Tato sousedská merenda začíná nabírat na obrátkách. Sousedé si navzájem tykají, tančí, paří.. Až teď Mirek přišel na to, proč Mirka tak rychle zmizela. Musel se smát. Najednou mu připadala neobyčejná a vtipná. Ani jeho nebaví rozpustilé párty a tak odešel do svého staronového pokoje. Lehnul si na postel a přemýšlel co zítra podnikne. "Kolo? Sám? Ne, nuda. Na plovárnu? Ne, budu jak zoufalec." Na okamžik ho napadlo, že by mohl vzít tu tlustou holku od sousedů na pořádný kondiční trénink. Ale i tento nápad zavrhl. Nakonec právě k tomuto nápadu se vrátil... Tma zahalila svým černým závojem celou krajinu. Pod oknem stojí Mirek a volá: "Mirko! Nespíš?" Za okamžik se v pokoji rozsvítí světlo a ozve se odpověď: "Nespím! Co je Mirku?" "Půjdeš se mnou zítra běhat?" "Cože? Jsi se zbláznil? Já neuběhnu ani kilometr!" "Pojď, uvidíš bude se ti to líbit. Nepoběžíme ani rychle, ani daleko!" Líbilo se jí jak ji přemlouvá. "A když nebudu moct, poneseš mě na zádech?" žertuje. "Ne, protože tě neunesu. Ale počkám na tebe." zní odpověď. "Tak jo!"..... Za 2 měsíce.. Mirka zhubla 15 kilo. Běhají s Mirkem každý den. A když nemůže, Mirek ji ochotně nosí na zádech.

Autor: Eva Martinková | karma: 16.34 | přečteno: 230 ×
Poslední články autora