Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Láska v bílých teniskách

31. 08. 2016 0:00:00
Byl poslední srpnový víkend. Sluníčko už od rána příjemně hřálo a svěží větřík sem tam rozpohyboval vysoké rybízové keře, které lemovaly celou zahradu. Konečně bude Mirka sama doma. Co víc si mohla tato 16.ti letá teenagerka přát?

Rodiče pojedou na veliký nákup a mladá slečna bude trávit odpoledne podle svého - na zahradě v houpací síti. "Miroslavo, jestli půjdeš na zahradu, pořádně se natři krémem. Tou třicítkou, ať se zase nespálíš. Jídlo máš v mikrovlnce.. a nejez pořád tu čokoládu...slyšíš?" volala na ni maminka z předsíně. Dveře bouchly, ale přesto se za nimi ještě chvíli ozývalo starostlivé lamentování: "Pavle, já ti nevím, ty dnešní holky!..." Monotónní hlas se pomalu vzdaloval až utichl úplně. Blažený klid. Hurá. Mirka si oblékne nové modré bikiny, místo krémem se natře maminčiným opalovacím olejem a nasadí sluneční brýle. Připadá si jako filmová hvězda. Ze své tajné skrýše pak vyloví velkou oříškovou čokoládu a sáček brambůrků. Je připravená. Elegantně jako dáma si lehne do houpací sítě, smyslně vychutnává čokoládu a přitom se vystavuje příjemným slunečním paprskům. "Dobrý den slečno!.. Jé promiňte, nechtěl jsem vás vylekat!", volá naschvál nahlas, snad trochu nezdvořilým až ironickým tónem, pohledný mladík a směle přichází na zahradu. Mirka se posadila, rychle na sebe hodila dlouhé tričko a zkoumavým pohledem prohlíží toho sebevědomého troufalce, který jí ruší odpolední siestu. Možná by se jí líbil, kdyby nebyl tak sebevědomý a neomalený. Trochu znervózněla. Ba ne, líbí se jí přesně takový. Vysoký, štíhlý, opálený, sportovně oblečený floutek z města. Civěli na sebe. Trapné ticho. "Jó, já jsem Mirek Novák." prolomil ticho a ledy a zároveň podává ruku na seznámení. " Těší mě. Miroslava. Teda Mirka. Miroslavo mi říká jen babička a mamka." špitne nesměle oplácaná dívka v bikinách a tričku. "To bude ten sportovec od Nováků. Že jsem tě tady ještě neviděla ty kluku jeden ušatej." pomyslela si pro sebe a zcela nezištně se na Mirka mile usmála. Jakoby tušil co se jí honí hlavou, okamžitě reagoval: "No, moc sem nejezdím. Víš, co se táta rozvedl s mámou... Dlouho jsem ho neviděl.", řekl smutně a jeho výraz prozrazoval, že je mu to opravdu líto. "Taky pořád běhám. Trénuju na maraton. Letos ho snad dám..." pokračuje nadšeněji. Mirka se zastyděla. Ona sama neběhá, nejezdí na kole, neplave.. nesportuje. Všimla si, že se celý najednou rozzářil jako vánoční stromeček. Už jí nepřipadal namyšlený a hloupý. Ráda by poslouchala dál o jeho sportovních zážitcích. Snad i ona by se rozpovídala. Nestihla to. Zato se pořádně lekla. "Mirku, jsi to ty? No ne, Pavle pojď se honem podívat! Není to Mirek Nováků! P jo, to je doba, co jsem tě neviděla. Ty jsi zmužněl. Jak se máš? Ještě běháš? Co máma?..." bombardovala ho otázkami zvědavá sousedka. Je víc než jasné, že siesta končí, protože se rodiče vrátili z nákupu. "Musím jít! Tak ahoj!." , rozloučila se spěšně a rychle zmizela v domě. Dobře věděla co bude následovat. U toho rozhodně být nechce. Neměla ráda maminčino zvědavé vyptávání, představování a vůbec mrzelo ji, že přijeli tak brzo. "Miroslavo! Miroslavo! Pojď dolů.." , volá maminka. "To tak a ty mě tam budeš zesměšňovat." pomyslela si v duchu Mirka a dělá, že neslyší. Pro jistotu vytáhla ze svého stolku slovník. Kdyby maminka přišla do pokoje, bude předstírat, že se učí. Ozve se ťukání. Maminka nakoukne do pokoje a nevěří svým očím. Opatrně dveře zas zavře a odchází na zahradu. Teď už si může Mirka zas lehnout a nerušeně poslouchat muziku. Na zahradu dorazili Novákovi a dojemně se vítají s Mirkem. Maminka pendluje mezi kuchyní a zahradním altánkem. Neustále něco nosí na stůl, pak odnáší. Pořád dokola. S paní Novákovou se překřikují a pánové sosají jednoho panáčka za druhým. Tato sousedská merenda začíná nabírat na obrátkách. Sousedé si navzájem tykají, tančí, paří.. Až teď Mirek přišel na to, proč Mirka tak rychle zmizela. Musel se smát. Najednou mu připadala neobyčejná a vtipná. Ani jeho nebaví rozpustilé párty a tak odešel do svého staronového pokoje. Lehnul si na postel a přemýšlel co zítra podnikne. "Kolo? Sám? Ne, nuda. Na plovárnu? Ne, budu jak zoufalec." Na okamžik ho napadlo, že by mohl vzít tu tlustou holku od sousedů na pořádný kondiční trénink. Ale i tento nápad zavrhl. Nakonec právě k tomuto nápadu se vrátil... Tma zahalila svým černým závojem celou krajinu. Pod oknem stojí Mirek a volá: "Mirko! Nespíš?" Za okamžik se v pokoji rozsvítí světlo a ozve se odpověď: "Nespím! Co je Mirku?" "Půjdeš se mnou zítra běhat?" "Cože? Jsi se zbláznil? Já neuběhnu ani kilometr!" "Pojď, uvidíš bude se ti to líbit. Nepoběžíme ani rychle, ani daleko!" Líbilo se jí jak ji přemlouvá. "A když nebudu moct, poneseš mě na zádech?" žertuje. "Ne, protože tě neunesu. Ale počkám na tebe." zní odpověď. "Tak jo!"..... Za 2 měsíce.. Mirka zhubla 15 kilo. Běhají s Mirkem každý den. A když nemůže, Mirek ji ochotně nosí na zádech.

Autor: Eva Martinková | středa 31.8.2016 0:00 | karma článku: 13.02 | přečteno: 147x

Další články blogera

Eva Martinková

Samorost

„Stůjte, parchanti zlodějský!“ procedil zlostně skrz zuby pracovník ostrahy a naštvaně sleduje, jak mu skupina organizovaných zlodějů mizí za rohem. Jednoho dohnal na parkovišti a srazil na zem.

21.8.2015 v 21:59 | Karma článku: 10.17 | Přečteno: 385 | Diskuse

Eva Martinková

Rodina

Na kraji lesa, nedaleko železniční zastávky Heřmanovice je dětský domov Heřmánek. Co na tom, že budova je stará a má oprýskanou fasádu, uvnitř nemoderní zařízení a část domu schovávají vysoké stromy. Dětem se tu líbí.

20.8.2015 v 19:46 | Karma článku: 10.45 | Přečteno: 360 | Diskuse

Eva Martinková

Předtím a potom - Vzpomínka na červen 2006

Do pokoje vstoupí osoba v bílém plášti a pátrajícím pohledem přejede místnost. V ten okamžik se tam na moment zastavil čas. Ženy různého věku, co posedávaly na postelích a bavily se, rázem ztuhly a s obavou čekají co se bude dít.

31.7.2015 v 0:00 | Karma článku: 7.37 | Přečteno: 278 | Diskuse

Další články z rubriky Letní běh

Pavla Okálová

Když já nevidím tebe, ty nevidíš mě!

Z deníku autistovy matky před tím, než se definitivně zbláznila...... Dnes na téma: Vidím, cítím, chápu, mluvím "modře", aneb myšlenkové pochody v praxi.

7.4.2017 v 0:35 | Karma článku: 16.65 | Přečteno: 572 | Diskuse

Blog Info

Blogeři Daniel Tomáš a Jaroslav Kvapil převzali ceny za nejlepší sportovní povídku

Dva ze tří výherců: Daniel Tomáš (první místo) a Jaroslav Kvapil (třetí místo) přijali naše pozvání a dnes ráno v redakci iDNESu převzali ceny za nejlepší sportovní povídku. Druhé oceněné - Aleně Suchopárové- cena putuje poštou.

17.10.2016 v 13:28 | Karma článku: 12.30 | Přečteno: 560 | Diskuse

Blog Info

Vítězem soutěže o nejlepší sportovní povídku se stal Daniel Tomáš

"Zabít ho je málo" je název povídky Daniela Tomáše, která v adminském hlasování získala nejvíce bodů a zvítězila v soutěži o nejlepší sportovní povídku. Na 2. místě skončila Alena Suchopárová, třetí Jaroslav Kvapil. GRATULUJEME!

29.9.2016 v 9:05 | Karma článku: 12.41 | Přečteno: 607 | Diskuse

Blog Info

Letní výzva i soutěž o sportovní povídku skončila, výherce vyhlásíme v říjnu

Děkujeme všem autorům i autorkám za zajímavé sportovní povídky do letní soutěže. Sešlo se jich během července a srpna celkem 46. Porota adminů blogu nyní během září vybere výherce, kterým na začátku října předá ceny.

1.9.2016 v 10:37 | Karma článku: 14.32 | Přečteno: 280 | Diskuse

Jan Sviták

Jan Běžec

Co se týče mouder o běhání, nenašli byste v republice pověřenějšího člověka, než jsem já. O běhání vím všechno. Je to dáno tím, že jsem v pulčím věku běhal s Emilem. A v žabím věku běhám sice bez Emila, za to s veškerou vervou.

31.8.2016 v 23:19 | Karma článku: 9.59 | Přečteno: 178 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 302

     (1980) V dětství měla do hodné holčičky hodně daleko, byla spíš klukem. S tátou a bráchou chodila na ryby, na houby, jezdila na čundry.. Zpívala, malovala, recitovala, později začala i psát.. "Když píšu jsem v kůži svých hrdinů -  směju se s nimi, cítím co oni, někdy mám mrazení v zádech. Druhý den po opadení euforie málokdy nepřepisuji."

     Navštěvovala hudební školu, kde se věnovala zpěvu a střední školu obchodní - obor obchodník.

     Od roku 2001 zpívá v "amatérských" (pardon kluci) metalových a rockových kapelách. Míří výše, ale tréma dělá divy..

     Vyzkoušela řadu zaměstnání.. Překážky pro ni znamenají výzvu. Třeba i to, že v současnosti pracuje v oboru elektroinstalace.

     Má ráda svou rodinu a blízké, pejska Dastíčka, pivo a České Budějovice.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.